Psát o krizi středního věku ve třiceti je poněkud nadsazené, ale třeba to má něco do sebe. Třicítku může člověk brát třeba jako nakročení do druhé poloviny svého života. A někteří prý to mají posunuté a mají dříve i pubertu, má matka ji na svém synovi registrovala od osmi do čtrnácti, tak proč ne. Každopádně tuhle sedíme po běžeckém tréninku s Johnnym a Millhousem u vína v Millhouseově vysočanské kuchyni, řešíme všechny naše těhotné přítelkyně (každý tedy máme jednu) a vyprávíme si dávné zážitky a vylomeniny jako byly tradiční vrchlabské nosorožčí plesy, recesistický sraz nepozvaných absolventů gymnázia a podobné. Při opakování těch starých historek se mi před očima najednou objevila učitelka občanské nauky, která se nám látku o seniorech snažila přiblížit výkladem, že jejich hlavní charakteristikou je život ze vzpomínek. A když se tenhle feedback po několika vínech spojí s nastávajícím otcovstvím a nastupujícími Kristovými léty, alespoň malá krizička středního věku se začíná zhmotňovat. Více
O postoji českých ústavních činitelů k situaci v Gruzii toho již bylo napsáno dost. Mainstream novinářů občansky laděných deníků sice názor českého prezidenta reflektoval kriticky, nevědomky však hrál podle Klausových "notiček" - prezidentův názor podle jeho oponentů sice není "košer", ale pan profesor je bystrá hlava, správně nejde slepě s hlavním proudem a jeho pozice je bezpochyby vyargumentovaná. Kritici hlavy státu navíc posilují rozšířenou představu, že Václav Klaus jako umanutý profesor vždy otevřeně šíří svoji pravdu bez ohledu na "módní vlny", od nichž se sám Klaus líbivě distancuje. Nejsou však výše uvedené obrazy fatálním omylem v hodnocení jeho excentrických postojů? Více
Petr Jüptner, přednáší na FSV UK v Praze. Ve volném čase běhá po horách, píše, kouká kolem sebe a hraje Hattrick.